Designérka Kateřina Vejrostová: Chci navrhovat věci, které budou lidem dělat radost každý den

ETA spolupracuje s mladými talentovanými studenty pravidelně, a to především formou zpracování jejich závěrečných studijních prací. ETA v minulosti pořádala design soutěž ETA VIZE. Tak byl objeven např. Zdeněk Veverka, dnes uznávaný designér. S ETOU začala spolupracovat také nadaná průmyslová designérka Katka Vejrostová, která miluje nejen design, ale také třeba folklór a pomáhá České televizi s komentováním živých přenosů v házené.

Katko, jaká byla Vaše cesta k průmyslovému designu?

Je to možná ne úplně originální příběh. Pocházím z Bystřice pod Hostýnem, města, které je spojené s nábytkovým designem. Tam jsem navštěvovala základní uměleckou školu. Učila jsem se kreativně myslet a tyhle divoké myšlenky pak nějakým způsobem zachytit na papír nebo vymodelovat v prostoru. Jak se blížila maturita, rozhodovala jsem se, kudy se vydat. Nechtěla jsem se vzdát umění, ale zároveň jsem technický typ, moje rodina by možná řekla, že jsem takový praktický „kutil“, který trávil spoustu času v dílně a hrál si se dřevem, hlínou nebo 3D tiskem. Technika mi byla blízká a mamka objevila, že na VUT (Vysoké učení technické v Brně) je obor, který tyhle dvě věci slučuje – propojuje techniku s uměním. Studium průmyslového designu pak byla jasná volba.

Kdy jste se dostala k první praxi?

První možnost se naskytla ve 3. ročníku. Hledala jsem nějakou stáž, kde bych si to, co už umím, ověřila v praxi. Zajímalo mě, jak funguje spolupráce mezi zadavatelem a designérem a chtěla jsem se podívat pod ruce odborníkům. Sledovala jsem stáže zaštítěné europoslankyní Martinou Dlabajovou s názvem PročByNe?, jenže všechny byly zaměřené spíš na humanitní obory… Fungovala tam ale také sekce přání. Odhodlala jsem se tam napsat, že bych si ráda vyzkoušela designérskou práci v nějaké větší české firmě, jako je třeba Tescoma nebo ETA.

A tak začala spolupráce s ETOU.

Přesně tak. Odvaha se vyplatila, vybrali mé přání a poslali mi kontakt na Luboše Josku, vedoucího oddělení ETA vývoje & technologií v Hlinsku. S panem Joskou a generálním ředitelem Petrem Resem jsme se pak osobně setkali ve Zlíně. Vzájemně jsme si představili podobu spolupráce a následně mě pozvali do jejich inovačního centra v Hlinsku.

Jak to probíhalo?

Byla jsem samozřejmě nadšená, že můžu vidět, jak to funguje. Inovační centrum v Hlinsku mě fascinovalo, obzvlášť testování produktů bylo zajímavé. Přesně si pamatuji, že zrovna prováděli zátěžové zkoušky na šlehač, který byl upevněný v konstrukci a šlehal už x desítek, možná stovek hodin nějakou hmotu. Přišlo mi sympatické, že někdo uváděný počet hodin opravdu zkouší, aby na základě výsledků testů výrobek zdokonalil. Jezdila jsem pak do Hlinska za konstruktéry a vývojáři také na konzultace mé diplomky, na které jsme o rok později začali spolupracovat. S těmito návštěvami byly spojené i veselé zážitky, třeba když mi sami konstruktéři nabízeli maso sušené v inovovaných sušičkách nebo domácí chlebík z pekárny. (smích)

Jaký byl tedy první výrobek, který jste pro ETU vytvářela?

Šlo o úplně nové příslušenství k robotu ETA Gratus, tzv. spiralizér, jenž krouhá zeleninu na spirálky. V kanceláři mi tehdy při mé první návštěvě předložili prototyp takové kovovoplastové věci, které jsem měla dodat design a ergonomii. Původně měli vymyšlené jen to, jak to bude fungovat, potřebovali tomu dát nějakou tvář. Projekt se podařil a na jaře bude tato komponenta dostupná na českém trhu.

Průmyslový design Vás fascinuje, je to tedy i Vaše budoucí cesta?

Ráda bych vytvářela věci, které budou lidem sympatické a budou je rádi a často používat. Takovým výrobkem je třeba většina příslušenství v kuchyni, lidé se s nimi ráno vypravují do práce a večer jim pomáhají připravit večeři. Přála bych si, aby měli zákazníci z používání mých výrobků radost. Přestože jsou to obyčejné věci, které stojí v kuchyni na lince, nebo jsou schované v šuplíku, může lidem kontakt s nimi skutečně působit potěšení. A takové produkty bych chtěla navrhovat.

Existuje nějaký výrobek, u kterého si říkáte: „To je super, škoda, že jsem jej nedesignovala“?

Na takové věci narážím na internetu a většinou si spíš říkám: „Wow, to je super nápad!“ Říká se, že není nic, co ještě někdo nevymyslel. Není to úplně pravda, ale být originální není jednoduché. Ve škole jsme si vždycky mysleli, že jsme přišli s něčím novým, co okolí posadí na zadek. A pak jsme se podívali na internet a zjistili, že už to tam dávno je. Typická internetová továrna na takové zklamání je Pinterest. (smích) Ale abych byla konkrétní, naposled mě z těch dostupných produktů zaujala Powercube, super praktická věc.

Aktuální covidová situace jistě není lehká ani pro průmyslové designéry. Jak zasáhla do Vašeho života?

Momentálně pracuji především jako operátor speciálního robota na VUT, takže bych čas měla trávit u něj. Není to ale tak jednoduché, všichni máme povinný home office a na fakultě jsem třeba jednou měsíčně. Nejvíc mi chybí – asi jako spoustě lidí – sociální kontakt, setkávání s přáteli a rodinou. Snažíme se ochránit prarodiče, když se s nimi vidíme, tak jenom s rouškou… Pokud se na to ale podívám pozitivně, minimálně jsem se aspoň musela zlepšit ve vaření, (smích) abych pořád nejedla jen špagety. Volný čas teď místo na horách trávím dovzděláváním. Zjistila jsem, že mi chybí znalost některých softwarů, tak to doháním prostřednictvím tutoriálů, zkouším nové věci a nové modely. A u toho se rozhlížím po nových příležitostech a zajímavých projektech.

Katka pro ETU od začátku jejich spolupráce v roce 2017 také navrhla a uvedla v život stolní mixér ETA Blendic II, který právě vstupuje na český trh. Společně pracují na dalších projektech, jež jsou prozatím tajné! 

Text: Eliška Sobotková, Veronika Kožíková / Foto: Dominik Bachůrek, archiv Kateřiny Vejrostové

​